 | Součástí augustiniánského komplexu je kostel, který na východní straně výrazně vystupuje z celého poměrně rozlehlého areálu. Na jeho jihozápadní nároží navazuje východní křídlo konventu, které spolu s jižním a západním křídlem obklopují obdélný dvůr. Ten není na severní straně uzavřen, protože severní křídlo se koncem devadesátých (1988) let zřítilo.
Barokní konventní budovy pravděpodobně zcela neodpovídají původnímu klášteru, situovanému patrně po jižním boku kostela. V tomto prostoru dodnes nacházíme východní pobořené zdi s gotickým portálem. Zbytek klenby dokládá, že jde o součást středověké prostory navazující na kostel. Ze severu byla středověká klausura vymezena terénní vlnou, do níž jsou dnes zahloubeny zbytky sklepů; na západě může na její rozsah poukazovat seskupení polozřícených staveb. Bez solidního archeologického výzkumu však nelze situaci spolehlivě posoudit.
Kostel sestává z lodi, původně zaklenuté pěti poli valené klenby, a rovně uzavřeného presbyteria o dvou polích raně gotické křížové klenby (západní pole je obdélné, východní čtvercové, obě se zdobenými svorníky). Klenební žebra chóru mají vejčitý profil a na rozhraní klenebních polí se sbíhají na svazkové pětidílné přípory s kalichovitými hlavicemi, přiléhajícími k půlválcovému korpusu. Podobné řešení s využitím třídílných přípor shledáváme v severovýchodním a jihovýchodním rohu chóru. V protilehlých rozích chóru spočívají žebra na vysoko posazených konzolách. Pole klenby od sebe odděluje pas hranolového profilu. Ve východní stěně chóru se dochovalo původní kruhové okno, pod nímž je umístěno vysoké okno lomené. V jižní zdi chóru je zachován portálek, ve vnitřním líci východní zdi je trojlistem uzavřený sanktuář.
Architektura presbytáře je v českém prostředí zvláště neobvyklá a hovoří se o jejím přímém ovlivnění cisterciánskou tvorbou. Její nejranější datování směřuje do roku 1225, čímž by byla úplně prvním příkladem průniku gotické architektury do českého prostředí. Z původního gotického kostela se zachovalo právě jen toto presbyterium; loď je mladším raně gotickým doplňkem.
Kostel roku 1953 vyhořel, a teprve někdy v období let 1970-72, kdy již klenba spadla, byl provizorně ochráněn novým krovem. Ze 17. století pochází věž v jihovýchodním rohu presbyteria, která polygonálně vyrůstá z hranolového základu. Ta byla v roce 1987 podle starých vyobrazení rekonstruována.
Architektonické řešení základu je poměrně prosté, zachovaly se v něm gotické detaily, pozdně gotický je trojúhelný štít presbyteria. Naproti tomu západní průčelí vzniklo jako raně barokní novostavba, jejíž kompozice odpovídá kostelům žebravých řádů. Liseny člení průčelí do tří os, z nichž střední je širší, a celou stavbu ukončuje trojúhelný štít. Architektura pak připomene tvorbu Martina Reinera a jeho bavorských pokračovatelů. Přiléhající východní křídlo konventního stavení je nepochybně nejstarší, v přízemí se dochovaly do dvora otevřené arkády.
| |
